WILLIAM SHAKESPEARE - Hamlet
WILLIAM SHAKESPEARE - Hamlet
Hamletův otec, Král dánský, zemřel za podivných okolností. Vše nasvědčuje tomu, že ho zavraždil je bratr Claudius, který se pak oženil s ovdovělou královnou. Jedné noci se Hamletovi zjeví otcův duch a potvrzuje jeho dohady. Hamlet se rozhodne pomstít otcovu smrt. Aby nebyl podezřelý, předstírá šílenství. Prožívá těžké duševní stavy, uvažuje o smyslu lidské existence, je naplněn ideály humanismu, současně však trpí pesimismem. Podlost světa jej deprimuje natolik, že myslí na sebevraždu.
Aby nabyl jistoty o Claudiově zločinu, inscenuje s potulnými herci divadelní představení, jehož děj zobrazuje otcovu vraždu. Král Claudius je zděšen, tuší, že Hamlet šílenství jen předstírá, a proto ho posílá do Anglie se zprávou pro anglického krále, aby Hamleta zabil. Hamlet zprávu objeví a přepíše tak, že jsou zabiti jeho průvodci. Hamlet se vrací z Anglie a omylem zabíjí Polonia, otce Hamletovy milé, Ofélie. Ofélie se zblázní a utopí se. Její bratr Laertes vyzve Hamleta na souboj. Toho využije král a potře Laertův meč jedem.
Hamlet je v souboji zasažen. Zjistí zradu, mečem probodne Laerta i krále. Zároveň umírá i královna, když se napije z číše s otráveným vínem připraveným králem pro Hamleta.
HamletHrdina Shakespearovy tragédie je muž úvah a odkladů, hned zas muž náhlých rozhodnutí i skutků, hned na pokraji šílenství, hned schopný bystrých postřehů a úsudků. Povaha kolísající mezi výbuchy vášně a váhavým uvažováním, mezi šlechetností a krutostí, mezi oddaností k přátelům a věrolomností k té, která ho po léta zahrnovala největší přízní. (Hrabě Essex) Shakespeare však do Hamleta vložil vnitřní zkušenosti, když sám stál na rozcestí a uvažoval "co člověk jest, když hlavní dobro a kupné jeho času jest krmení a spaní …", když se mu drobily jistoty a za nimi se černala propast zániku a nebytí.
V Hamletových úvahách o smrti - snu je tolik naléhavosti a opravdovosti, že jich nemůžeme pokládat za pouhou báseň bez osobního podkladu, zvláště uvážíme-li, že stejně naléhavé jsou také jeho projevy a že se svou subjektivností značně liší od severské pověsti i od jejího podání u Belleforestra. Hamlet je nejpropracovanější a duševně nejprohloubenější postave, kterou Shakespeare převzal. Žádného jiného nenaplnil tolika rozpory mezi srdcem, rozumem a prostředím jako právě tohoto váhavce, jenž tak často přemýšlí, jak a kdy by vykonal pomstu, k níž ho zavázal otcův duch, ale pak jedná z okamžitého vnuknutí.
Nejistoty, které ho trápily, odpor k lidem, kteří se provinili na jeho otci, opovržení špehy a vyzvědači, vydávajícími se za jeho přátele, ba i ten děs "před něčím po smrti", před krajem neznámým, "od jehož břehů žádný poutník se již nevrací" - vše, co mu brala radost z bílého dne a svádělo ho k myšlenkám temným nebo co jej naplňovalo bolestným hněvem - to vše rozrušovalo básníka dříve než jeho hrdinu. Zdá se, že choroba, která podlamovala vůli dánského prince, jako "puchýř" se usadila jeho matce "na čele lásky nevinné", otrávila Ofélii "jedem hlubokého žalu" a jako zimnice s horečkou řádila v krvi Claudia, působila na Shakespeara, když tvořil nebo přetvořoval Hamleta. Jako by byl zasažen nákazou, která mu nadlouho zatemnila obzor, odňala jasný humor, podráždila citlivost, zbystřila smysl pro všechno zlo a změnila tvůrce Falstaffa, největší anglické komické postavy, zakrátko a nadlouho v tragika nebývalých rozměrů a drtivé síly.
Komentáře
Přehled komentářů
máš to nějak zmatene hlvne ten zacatek:)
good
(luluska, 15. 10. 2008 19:31)to je opravdu super popis díky pomohla jsi mi na referát do literatury.faktys moc díky!!!!!!!!
djsfhkrglrelh,h
(gaba, 20. 10. 2007 20:17)hamlet je upo boi tragedie....precetla jsem ji za jeden den....a shakespeare je muj oblibenec
zmatené
(simca, 9. 2. 2009 0:09)